Dne 19. listopadu jsme se třídou 4. B, 4. C a 4. D navštívili koncentrační tábor Osvětim–Březinka. Už od začátku bylo jasné, že tohle nebude žádný veselý výlet, ale návštěva masových hrobů, ze kterých stále sálá smrt a utrpení. Ani počasí nám nepřidalo, takže jsme celou exkurzi absolvovali v dešti a úmorném chladu.
V Osvětimi jsme dostali průvodce, který nás provedl po blocích a vyprávěl hrůzné příběhy 2. světové války. Atmosféra byla šílená, všichni mlčky šli a zírali na to místo bolesti a utrpení. Depresivní náladu umocňovaly věci obětí – oblečení, kosmetické potřeby, kufry.
Ale i přes všechnu tu hrůzu jsme nalezli příjemné momenty. To když nám průvodce ukázal kufry a oblečení, jejichž majitelé přežili a někteří žijí dodnes.
Poté jsme jeli do tři kilometry vzdálené Březinky, hlavního vyhlazovacího tábora, který měl mnohem více plynových komor a krematorií než hlavní tábor Osvětim. Viděli jsme rampu, na které nacisti přijímali vězně, sutiny bývalých továren smrti a baráky, ve kterých lidé živořili.
Z příběhů a běžných denních situací vězňů, které nám průvodce líčil, běhal mráz po zádech. Nepředstavitelné situace, ponižování, mučení, žádné východisko…
Doufám, že všechny oběti tohoto nelidského zacházení odpočívají v pokoji a doufám, že nacisté za své neodpustitelné zločiny nikdy nenajdou klid.
Autorka příspěvku: Barbora Pravdová, 4.C